
Se schizofrenní poruchou osobnosti se člověk zpravidla již narodí a charakteristické rysy tohoto typu osobnosti (uzavřenost, vztahovačnost, sklon k impulsivním reakcím,...) u něj přetrvávají po celý život.
Schizofrenie je typ psychotické poruchy, který se vyskytuje u 1 – 2 % poppulace. Toto onemocnění vzniká nejčastěji mezi 15 – 20 rokem života. Jedná se o závažné duševní onemocnění, které je však léčitelné a v některých případech i vyléčitelné.
Jelikož schizofrenní psychóza vzniká díky součinnosti řady faktorů (od genetických po ryze psychotické) je srozumitelné, že i do terapie musíme zapojit co nejvíce „terapeutických nástrojů“. V akutní fázi této nemoci mají bezesporu největší význam psychofarmaka především tzv. Neuroleptika. Jakmile je nezbytné nemocného člověka zapojit do některé z forem psychoterapie (individuální, skupinové či rodinné), a případně do různých typů pracovní a sociální rehabilitace.
Nejčastějšími příznaky této nemoci jsou tzv. Sluchové halucinace (např. dotyčný slyší hlasy v místnosti, kde je sám) a bludy, tzn. Nevývratné přesvědčení o něčem, co okolí považuje za naprosto nesmyslné (nepř. Takto nemocný člověk může být přesvědčen, že je neustále sledován, monitorován přes satelit, že mu někdo krade z hlavy jeho myšlenky a vlkádá jiné, cizí.)